Příborovou sadu člověk dostane k svatbě, případně, pokud je rodina trochu tradičně založená, má ji nevěsta rovnou jako věno. Existují nějaké obecné zásady, jak si s výběrem příborů jako daru poradit? Podíváme se na to. Doba se navíc mění, na svatbu všichni raději chodí s obálkou a tak se může stát, že si budete moci koupit příbory dokonce i podle vlastního gusta!

Při nákupu příborů, ale třeba i kuchyňských nožů, je lepší zvažovat rovnou nákup sady, spíš, než pořizovat příbory po kusech. V závislosti na velikosti vaší rodiny většinou bohatě stačí základní 24 dílný set příborů – nůž, vidlička, polévková lžíce a kávová lžička, to celé pro šest lidí.

Kupte si raději větší sadu, než abyste dokupovali po kusech

K takové sadě příborů je samozřejmě možné dokoupit od výrobce další kusy, aby bylo dosaženo potřebného počtu, třeba osmi nebo deseti sad v závislosti na tom, kolik běžně hostíte lidí. Také se zpravidla dají jednotlivě dokoupit další součásti, jako naběračka na polévku, nebo třeba dezertní vidličky. Tento postup je ale zpravidla nejdražší ze všech možných. Koupit rovnou velkou sadu příborů vyjde levněji a navíc to poskytuje i určitou záruku, že za poztrácené kousky bude k dispozici náhrada bez nutnosti dokupování. A že se příbory ztrácejí, o tom myslím není potřeba ani diskutovat.

Příbory lze do sad dokupovat i po kusech, ale vyjde to celkově dráž, než koupit hned na začátku sadu třeba pro osm nebo i více lidí. Foto: tico_24

Starožitné příbory, designové, nebo velká sada ze supermarketu?

Podle čeho se při výběru příborů rozhodnout?

Příbor by se měl pohodlně a příjemně držet, mělo by být pohodlné s ním jíst. Měl by být v ruce dobře vyvážený a neměl by být příliš velký, zejména pokud předpokládáte, že se stejnými příbory budou jíst vaše děti zároveň s vámi.

Klasický tvar nože i vydličky v modernějším pojetí z druhé poloviny 20. století. S takovými příbory nikdy neuděláte chybu, ale mohou být nešikovné v rukou dětí. Foto: daisy.r

Příborové sady z 18. a 19. století a jejich reprodukce zpravidla prezentují elegantní tvar a zdobení. Kolekce od roku 1920 budou mít nerezové čepele nožů a budou jednodušší na údržbu, ale starší sady příborů budou mít nože vyrobené z uhlíkové oceli a budou náchylné k rezavění.

Moderní sady příborů z dílny předních designérů v současnosti nejčastěji prezentují puristický a minimalistický design, který je zpravidla omezen na nejvyšší funkčnost a dává vyniknout kvalitnímu dílenskému zpracování. Přesto vznikají i sady zdobnější a třeba i stříbrné, záleží kam se podíváte. Cena takové sady příborů může být celkem šok, ale při uvážení, že je kupujete možná na celý život a třeba i pro svá vnoučata, lze nad cenou přivřít oko.

Levnější sady příborů z masové produkce prezentují funkční design přizpůsobený nejběžnějšímu vkusu, ale i úsporám při výrobě a dopravě. Pokud se zorientujete v nabídce, můžete odlišit kvalitnější od méně kvalitního a na závěr koupit velmi pěknou sadu za rozumné peníze. Téměř všechny příborové sady se dnes vyrábějí z velmi kvalitní nerezové oceli 18/10 nebo 18/8, takže jejich životnost není ovlivněna nižší cenou.

Moderní sada příborů z masové produkce, pravděpodobně za pár kaček. Ocel není nerezová, ale pokovená, střenky příborů jsou plastové. Takový příbor může dobře vypadat, zejména barevné střenky oživí prostředí kuchyně, ale nedá se čekat delší životnost. foto: Andrés Nieto Porras

Rady pro údržbu příborů

Jak zajistit jejich dlouhou životnost?

V ideálním případě byste měli příbory umývat ihned po použití, aby nebyly příliš dlouho ve styku s případnými kyselinami z jídla a nemohlo dojít ke vzniku skvr na lesklých plochách. Příbory by se měly po umytí také ihned usušit, zejména pokud je myjete v myčce, mycí prostředek a soli jsou poměrně agresivní a jejich zbytky dokážou také vyrobit na příborech skvrny.

Mytí v myčce je obecně bezproblémovou záležitostí pro sady příborů z nerezi. Výrobci příborů nicméně doporučují použití tekutého přípravku místo prášku nebo tablet. Ruční usušení utěrkou je ale i tak velmi vhodné, ne-li nutné. Pokud už dojde ke vzniku skvrnek na lesklých plochách, zkuste čistění jedlou sodou a octem, poté opláchněte vodou a naleštěte, skvrny by měly být pryč.

Do myčky nádobí každopádně nepatří postříbřené nebo stříbrné příbory. Stříbro v agresivním prostředí myčky rychle ztrácí lesk a pokovení může z postříbřených příborů klidně zmizet úplně. Stříbro může dokonce i zčernat, pokud dojde k vývoji sulfátů na jeho povrchu, což je nebezpečí některých jídel a podceněné údržby. Zdobné střenky nožů a vidliček mohou být opravdu problém, pokud je chcete udržet lesklé ve všech záhybech, zkuste ale odolat využití různých komerčních chemických přípravků, které jsou poměrně agresivní a po několika použitích mohou postříbření z příborů úplně odstranit.

Pozor na přírodní materiály!

Slonovina, želvovina, rohovina a další přírodní materiály, které eventuálně najdete na dědičných příborových sadách po prarodičích, mohou velmi trpět při teplotách nad 55 °C. Z toho důvodu je jejich mytí v myčce, ale i nešetrné máčení v dřezu hazard na úrovni záměrné destrukce. S nástupem bakelitu a plastů jako náhrad za slonovinu a přírodní materiály samozřejmě přišla i vyšší odolnost při mytí, ale i tak lze doporučit maximálně mytí v ruce, a to opatrné. Bílé plasty mohou v myčce matnět a žloutnout.

Dědičné sady příborů je nejlepší uchovávat v krabici vystlané plstí, kde má každý kousek svoje místo. Pokud příbory nepoužíváte a hodláte je uchovávat delší dobu ve skříni, obětujte nějaký čas a zabalte každý kousek jednotlivě do čistého papírového kapesníčku (bez vůně nebo zvlhčení!!) a těsně zabalte do polyetylenového sáčku. To by mělo zcela zabránit oxidaci.